Jan Hachran - články

TÝDEN.CZ

28. 6. 2017
Rubrika: Co se jinam nevešlo

Mystický svět Danta Alighieriho

Autor: Jan Hachran

13.03.2017 20:27

Velkého básníka Danta Alighieriho zná nejspíše každý z nás. Jeho Božská komedie (Comedia divina) je bezpochyby jedním z nejzajímavějších básnických textů, o kterém si troufám říci, že nebyl dodnes překonán. Je to komplexní dílo, jenž vytváří svou vlastní mytologii, a které stojí na pomezí středověkého a ranně renesančního pojetí světa. Svým rozsahem připomíná starověké eposy. O Dantovi lze plným právem říci, že to byl mystik psaného psaného slova a poetický mág, který jak později napsal renesanční mág Marsilio Ficino věřil, že láska je tepem celého vesmíru.

Dante Alighieri

 

Narodil se do doby, kdy se sice ještě většina Evropy myšlením i architekturou nacházela ve středověku, nicméně v jeho italském rodišti byla situace maličko jiná, již se zde totiž začaly formovat první zárodky nového směru, později nazvaného renesance, jenž měl na evropskou kulturu, umění a filosofii naprosto zásadní dopad. Dante se svým působením stal takovým předvojem, ohlašovatelem a prorokem nového věku. Může se zdát jako by to byl on, kdo ony dveře do další éry otevřel, nebo že byl alespoň tím, kdo k nim poskytnul klíče. Onen dantův alegorický klíč můžeme použít i my, lidé dnešní doby, a dostat se díky němu k tajemstvím a mystériím lidí středověku a ranné renesance, jejichž myšlení bylo od toho našeho materiálního značně odlišné. My se svým pyšným osvíceneckým smýšlením jsme si zvykli nazývat středověk a ranný novověk obdobím temna; já s tím ale naprosto nesouhlasím, jelikož z hlediska duchovního to bylo období nesmírně bohaté, plné mystérií a úcty k moudrosti a tradicím předkům. Možná nyní vyslovým z dnešního pohledu trochu kacířskou myšlenku, ale v tomto ohledu se středověku, renesanci a i navazujícímu baroku nemůže dnešní duchovně vyprázdněná doba rovnat. Mluvím však nyní pouze o jedné oblasti, když se zamyslím i nad tím ostatním, tak jsem v konečném důsledku určitě rád, že žiji dnes a ne kdysi. Jen říkám, že v tom, co bylo dobré, bychom si mohli vzít příklad, jelikož přiznejme si to narovinu, naše židovsko - křesťansko - antická civilizace (omluvte mě za toto dlouhé sousloví, ale nevím jak to napsat jinak, abych tyto tři pilíře naší civilizace vystihnul) je v krizi, kterou buď vyřešíme návratem ke zmíněným hodnotám nebo nás pohltí jiní, kteří se o to pokoušejí už po staletí - tak zní zákon vzestupu a úpadku civilizací. 

 

Ale to jsem se nechal maličko unést, vraťme se nyní k Dantovi. Mluvil jsem o době, v níž se narodil, tak si jí trochu přibližme - je to období stavitelů velkých katedrál, jejichž kamenické umění se mísilo se znalostmi alchymie, hermetismu a astrologie - velkých umění, kterým se věnovali i největší učenci a autority tehdejší církve (v Božské komedii se dokonce Dante Alighieri v nebeské sféře patřící slunci setkává s významným teologem a alchymistou Albertem Velikým, latinsky Albertus Magnus). Celá společnost je prostoupena křesťanským mysticismem a podobně jako dnes, ale jen v trochu jiné formě je fascinována tajemstvím smrti a zrození. Do toho všeho přichází Dante Alighieri, aby byl píšícím svědkem své doby.

 

Jeho dílo je zasvěcené platónické lásce, dívce Beatrice, kterou hluboce miloval, ale jejich vztah nedošel naplnění ze dvou důvodů - oženil se totiž s jinou ženou, Gemmou Donatiovou, a samotná Beatrice ve velmi mladém věku v roce 1290 zemřela. Dante poté hledal únik ve filosofii, jenž ho pohltila. V roce 1308 začal psát své nejvelkolepější dílo - Božskou komedii. Jeji příběh je alespoň v základních rysech poměrně známý, jedná se o určitou vizi posmrtného života, kdy Dante prochází peklem, očistcem a následně skrze planetární sféry, aby nakonec získal osobní zkušenost s Božským světlem. Myšlenka prostupu sférami planet je velmi stará - najdeme ji již v chaldejském orákulu a jiných pohanských zdrojích, z nichž jí Dante přejal a dodal jí smysl a lesk ve smyslu křesťanské víry, kdy každá jednotlivá sféra je v jeho díle v podstatě nebem sama o sobě. V Božské komedii se setkáváme s velikým množstvím různých postav a osobností navazující na antiku a starověkou mytologii, jejichž výčet by asi vydal na samostatný článek, pro nás je však nyní důležitá idea oprášení starověké moudrosti a její spojení s křesťanskou myšlenkou, která se jako červená nit vinula celou renesancí. Bohužel již brzy po dokončení celého díla dostihla v roce 1321 velkého básníka smrt.

Ilustrace obálky básnické sbírky Poezie (autor Jan Hachran)

Obálka básnické sbírky Poezie od Jakuba Křeliny s motivem Danta Alighieriho (autor ilustrace: Jan Hachran) 

 

A jaký je tedy závěr celého tohoto pojednání a základní myšlenka Božské komedie? Dle mého názoru je její nejdůležitější ideou popis oddělení duše od těla a její následná pouť, která má vyústit v konečné spojení s Bohem a Universem. Důležité je, že v básni nedojde k tomuto spojení po smrti jako u ostatních lidí; dochází k němu již za života následkem určitého zasvěcení, kterým byla ona zmíněná nešťastná láska. Nabízí se však ještě jedna důležitá otázka - je celá Božská komedie pouhým dílem vyšší ideou inspirované mysli anebo je to popis mystické zkušenosti, kterou sám Dante osobně prožil? Odpověď nechám na každém z vás ;-)

 

S úctou

Jan Hachran



Nelíbí 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 Líbí
   Hodnocení  9.76

Diskuze

Jan Hachran

Blog o mystice, historii a všech jiných zajímavostech.
já
Oblíbenost autora: 9.55

O autorovi

Jsem student medicíny a zároveň výtvarník a ilustrátor, který se zajímá o vědu, historii, filosofii a také o evropskou židovsko - křesťanskou ezoterní tradici.

Kalendář

<<   červen 2017

PoÚtStČtSoNe
   1234
567891011
12131415161718
19202122232425
2627282930  

TÉMATA
 
OSOBNÍ TÉMATA